Raketomodelářská kategorie S3 - PADÁK

 

V současné době se létá padák jako kategorie S-3-A na motory do 2.5 Ns

Maximální čas (max):  180 sekund na žákovských soutěžích, 300 sekund na ostatních soutěžích

Tato soutěžní kategorie se zrodila v roce 1966. Technologie se samozřejmě časem vylepšovaly a nyní jsme dosáhli takové úrovně, že dokážeme nalétat časy ,,laikům“ nepředstavitelné. Před patnácti až dvaceti lety se tato kategorie létala nejen ve třídě A  to je 2,5 Ns, ale i ve třídě B 5 Ns, dokonce i vyšší. Nyní už se létá pouze S3A. Důvody jsou dva:   Už nikdo nevyrábí takové motory a v takovém množství, aby se daly létat i vyšší třídy a rakety se silnějšími motory dosahovaly takových výšek, že jejich sledování a hledání bylo nad síly časoměřičů i soutěžících.

            Do rakety se dají použít motory: DELTA ,,Liliput“  “ od Jiřího Táborského, které patří k  nejlepším na světě. RAPIER   od Dr. Jana Zigmunda, které se používají na žákovských soutěžích, nebo staré zásoby jako RM Dubnica  , MM Dubnica   a jiné. Ovšem u těchto motorů není jistota, že  nebouchnou.Tato jistota není ani u zbrusu nového motoru, ale je mnohem menší riziko.

            Současná doba nám může nabídnout také lepší materiály na výrobu padáku. Z počátku se padáky dělaly z ofsetového papíru nebo světlicových padáčků. Pak přišla doba „banánová“, padáky se vyráběly z polyetylenové folie, v níž byly baleny banány. Pytle na banány byly odpad  muselo se dávat pozor, kdy přijdou do obchodu banány a folii zachránit před vyhozením do popelnice. Folie byla perforovaná, ale to nevadilo, nabarvila se, prosypala Sypsi a bylo. Nyní se dělají padáky z TAPATENU (asi 7g) nebo MYLARU (asi 2g). Je ale  problém se zabalením. U tapatenového padáčku, který je možno zabalit libovolně a je jistota, že se otevře  a nebude  neplatný start, u mylarového padáku je velmi obtížné sbalit ho tak, aby se rozevřel. Rozhodnutí  je na soutěžícím, buď vsadí na jistotu a dá do rakety ,,tapaten“ nebo to riskne a použije ,,mylar“. Já a Tomáš Indruch doporučujeme tohle: Pokud chytíte trhající se termickou bublinu, která raketu vyzvedne do velké výšky,  můžete použít i posmrkaný kapesník a stejně naletíte ,,maxe“. Z této naší šílené úvahy je možno vydedukovat, že preferujeme jistotu před rizikem, ale je to každého věc názoru.

            Tato kategorie nepotřebuje žádné umění ve stavbě raket nebo padáku (samozřejmě, že základní znalosti jsou na místě), ale tady záleží z 90%, na počasí a na termice. Buď chytíte termiku, která vám raketu odnese tak daleko, že ji nenajdete, nebo chytíte ,,klesáka“ a  naletíte se štěstím 90 vteřin.

Na závěr shrnutí: S3 – padák je kategorie, ve které se dá dosáhnout výborných časů se všemi

druhy padáku.  Světový  rekord  v kat. S3A je 13 min. 45 sec., který  dosáhl  Zivan Josipovic (Jugoslávie).

 

 

Jan Šebesta