Něco o Eskách.


    Protože předpokládám, že na naše stránky může přijít návštěvník neznalý problematiky raketového modelářství, případně mladší, který nepamatuje rané doby této činnosti, píši tento článek.
    Myšlenka pohánět model letadla raketovým motorem je velmi stará. První úspěšný model s raketovým motorem postavil v roce 1912 Carl Neubronner, ale skutečný rozvoj tohoto odvětví modelářství začal až koncem 40. let 20. století. V roce 1947 byl vyvinut a patentován nízkotlaký raketový motorek JETEX. Skládal se z kovové spalovací komory, dna s tryskou, těsnění a ocelové spony. Tato držela pohromadě sestavený motor a plnila funkci pojistky proti roztržení spalovací komory. Do spalovací komory se před startem vložila tableta TPH (tuhá pohonná hmota) a zápalnice. Sestavený motor byl vložen do držáku v modelu a po zapálení zápalnice trčící z trysky, a rozhoření TPH byl model vypuštěn – hozením rukou. Po dohoření motoru model letěl jako kluzák. Motor se dal znovu naplnit a použít.
    V Československu by počátkem 60. Let vyvinut podobný raketový motorek SYNJET S-2, později S-1 a S-4. Název podle podniku Synthesia Semtín, kde se do něj vyráběly tablety TPH. V letech 1963-64 se dostal do rukou užšímu výběru zájemců, byl distribuován v omezeném množství organizací Svazarm a to jen vyškoleným instruktorům. V letech 1964-65 proběhly i první soutěže a v roce 1965 dokonce „Spartakiádní přebor žáků“. Motorky se pak dostaly do volného prodeje a na pultech modelářských obchodů se objevily stavebnice letadel s pohonem těmito motory. Bohužel počátkem 70. let byla výroba motorů řady „S“ zastavena a tím tato modelářská činnost skončila.
    Po více než 20 letech nastala renesance tohoto krásného modelářského odvětví. Zasloužil se o ni Dr. Jan Zigmund, který vyvinul v roce 1998 nový nízkotlaký raketový motor RAPIER na zcela jiném principu, jako jednorázový v papírové trubičce. Již v únoru 1999 uspořádal známý letecký a raketový modelář ing. M.Puda v Brušperku první soutěž v této nové kategorii a létáme ji dodnes. My, kteří jsme „to“ létali v 60. letech minulého století, nazýváme je z piety stále „Eskami“, ačkoli dnes je to kategorie „T“, čili téčka, Mirek tomu říká „pšoukadla“. Stavební a soutěžní pravidla zde.
    Modely se staví většinou z balzy nebo Potpronu (extrudovaný polystyren) a je možno stavět tzv. stínové trupy, nebo prostorové. Prostorové trupy se staví klasickou metodou žeber, nosníků a potahu. Prostorové vypadají podobněji skutečnému letadlu, ale výkony jsou proti modelům se stínovými trupy velmi slabé. Navíc na vzdálenost 20 metrů těžko někdo pozná rozdíl mezi plochým a prostorovým trupem. Je to věc názoru a zvyku, u nás dáváme přednost výkonům před vzhledem.


Zdeněk Bastl